Tak nám zabili Ferdinanda

Včera mi po sedmnácti letech zmizel blog. Bolí to. Bolí to fyzicky. Je mi z toho smutno. Jak jsem stará, tak jsem to obrečela.

Ano, dohledala jsem, že admin konec domény avizoval už na konci června. Ale prakticky celý rok marodím, jeho článek mi unikl. Nikdy si to neodpustím. :-(

Dle statistiky na pise.cz tu blog newold.blbne.cz dýchal 6.291 dní a nocí a během vteřiny, z mého úhlu pohledu, je všechno fuč. Všechny ty blbinky, které mi tolik pomáhaly. Všechny básničky, povídky, příběhy lidí, kteří můj život jakkoli ovlivnili, ... všechny mé vzpomínky, sny a touhy, ... únik do bezpečí.

...

Neříkám, že budu psát dál. Jen to chci nevzdat. 

Když jsem včera hledala odpovědi na své otázky a dostala se právě na blog adminův, kde se o konci domén psalo, našla jsem pod článkem komentář, který byl jako pohlazení. V onom komentáři se pisatel ptá konkrétně na můj blog. Zahřálo to. A zamrzelo zároveň. K čertu, to jsi do mě nemohl kopnout?! Vždyť na blogu byla kniha návštěv. Rozhodně bych si těch sedmnáct let života nenechala takhle ukrást, ... bez boje. 

Sice jsem si kdysi články blogu zálohovala, ale vím já, jestli s doménou neskončilo i veškeré její zálohování? Admin se mi zatím neozval. :-(